Základní principy pasivního domu

Co je to pasivní dům?

Termín pasivní dům se používá pro mezinárodně uznávaný standard budov s velmi nízkou spotřebou energie a vysokým komfortem bydlení. 

Výborné tepelné pohody a neustále čerstvého vzduchu bez průvanu si můžete užívat bez problémů i při zvyšujících se cenách energie.

Koncepce pasivního domu je velmi jednoduchá. Jde o to nepustit skoro žádné teplo ven a přitom co nejefektivněji využít tepelné zisky, které jsou k dispozici. Tím lze dosáhnout výrazného snížení výkonu zdroje tepla, objemu technologií i celkové závislosti objektu na dodávkách energie.

Název pasivní dům vychází z principu využívání pasivních tepelných zisků v budově. Jsou to vnější zisky ze slunečního záření procházejícího okny a zisky vnitřní. Díky velmi kvalitní izolaci a dalším prvkům tyto zisky „neutíkají ven“ a po většinu roku postačují k zajištění příjemné teploty v místnostech. Vše dohromady zvyšuje kvalitu bydlení a hodnotu nemovitosti.

Pasivní dům má mnoho výhod:

 

• • vyšší komfort bydlení

• • extrémně nízké náklady na vytápění

• • stálý přívod čerstvého vzduchu

• • bez průvanu

• • žádné teplotní rozdíly v místnosti

• • příjemné teploty v zimě i v létě

• • kvalitní ochrana konstrukcí

• • vyšší cena na trhu nemovitostí

1) Postup při navrhování domu

Základním kamenem pasivního domu je promyšlený návrh.

Vyladěním projektu v počáteční fázi můžeme ovlivnit cenu domu, provoz i jeho funkčnost za co nejmenší peníze. Je zde proto nezbytná optimalizace všech prvků, jako jsou tvar a velikost budovy, orientace vzhledem ke světovým stranám, vnitřní dispozice, konstrukční řešení, velikosti a umístění oken a návrh větrání a vytápění. 

Přestože je princip jednoduchý, dobře navrhnout a postavit dům vyžaduje mnoho znalostí a kvalitně odvedenou práci. Architekt a projektant zde hrají klíčovou roli. 

2) Koncepce a dispoziční řešení

Již prvotní úvahy o tvaru budovy a dispozici definují budoucí energetickou náročnost budovy a ovlivňují v konečném důsledku i cenu pasivního domu.

Následující všeobecně známé zásady u pasivních domů nabývají na důležitosti:

 

• • kompaktní tvar budovy – snaha o dosažení co nejnižšího poměru ochlazovaných ploch k objemu budovy

• • jižní orientace budovy, která zabezpečí dostatek solárních zisků

• • omezení složitých tvarů v konstrukci, které při realizaci mohou vytvářet komplikované detaily a tepelné mosty

• • vnitřní dispozice s ohledem na využití slunečních zisků a optimalizaci délky rozvodů větrání, topení a teplé vody

3) Izolace konstrukcí

Celá obálka domu musí být dobře izolovaná.

Přesná tloušťka izolace se určuje výpočtem, běžně se však pohybuje kolem 30 cm izolace u stěn, v konstrukci střechy pak může být až 40 cm. Stejně dobře je nutné izolovat i podlahu k zemině nebo suterénu. Aby izolace účinně fungovala, musí být provedena bez přerušení, spár a zbytečných prostupů, které by vytvářely tepelné mosty.

Při stavbě pasivního domu lze použít všechny běžně dostupné typy konstrukčních systémů, které však musí zabezpečit dostatečný odpor prostupu tepla.

Typů obvodových konstrukcí vhodných pro pasivní domy je více: 

Obecná zásada však platí pro všechny konstrukční systémy: tloušťka konstrukce by měla být co nejmenší při dosažení požadovaných izolačních vlastností. U zděných staveb je proto výhodnější používat co nejtenčí nosnou stěnu a k ní přidat dostatečnou tloušťku izolace.

Stěny z pevných materiálů jako vápenopískové bloky nebo beton umožňují dosáhnout subtilní nosné konstrukce o tloušťce i pod 20 cm a po přidání vnějšího zateplení nepřesáhne celková tloušťka stěny 50 cm.

Jako tepelnou izolaci je možné bez větších problémů použít všechny běžně dostupné izolační materiály.

4) Výplně otvorů

Okna u domů musí splňovat kromě funkčních a estetických požadavků také požadavky energetické.

Jelikož jsou okna běžně pětkrát tepelně slabší než obvodové konstrukce, tvoří u domu nejslabší prvek.

Okna v pasivním domě slouží takřka jako sluneční kolektor.

Pasivní solární zisky tvoří významný příspěvek k pokrytí potřeby tepla na vytápění. Proto je důležitá vhodná orientace, velikost a kvalita prosklení. Ideální je jižní orientace hlavní prosklené plochy, v ostatních fasádách by pak mělo být oken co nejméně.

K dosažení potřebného letního komfortu je u velkých prosklených ploch zapotřebí zvolit i vhodné stínění.

5) Neprůvzdušnost

Jednou z podmínek pasivního domu je vysoká míra těsnosti obálky.

Není třeba se bát, že dům nebude „dýchat“. Dům nemá dýchat přes konstrukce, potřebnou výměnu vzduchu má zabezpečovat dostatečné větrání. Proto už ve fázi projektování je nezbytné navrhnout v celém objektu spojitou vzduchotěsnou obálku bez zbytečného přerušení. Při realizaci je zase důležitá detailní stavební dokumentace a důkladný stavební dozor.

Ke kontrole, zda je stavba správně utěsněná, se provádí tzv. zkouška těsnosti – Blower-door test.

6)Větrání

Nedostatečné větrání obytných prostor bývá častým problémem.

Uživatelům se nechce v zimním období pouštět dovnitř chladný vzduch nebo jim vadí průvan či hluk. U pasivního domu se stará o potřebnou výměnu vzduchu systém řízeného větrání se zpětným ziskem tepla z odpadního vzduchu (tzv.rekuperací). Rekuperace je zásadní pro vysoký komfort, neboť eliminuje tepelné ztráty a další nevýhody spojené s větráním okny. Lidem se při představě větrání často vybaví klimatizace, kde dochází mimo jiné k úpravě vzduchu, např. k jeho chlazení nebo vlhčení. U řízeného větrání je čerstvý vzduch jednoduše ohříván bez dalších úprav v rekuperačním výměníku odpadním teplým vzduchem s účinností až 90 %. Kromě toho má systém řadu výhod:

 

• • vysoký komfort – díky rekuperaci tepla proudí do místnosti vzduch blízký teplotě místnosti a nevytváří se teplotní rozdíly

• • stále čerstvý vzduch bez průvanu – dávkování je relativně přesné a odtah odpadního vzduchu z míst s produkcí škodlivin (WC, koupelna, digestoř) po průchodu výměníkem tepla budovu ihned opouští

• • snížená prašnost – vzduch v interiéru je neustále čištěn průchodem přes filtry vzduchotechnické jednotky

• • snížená hlučnost zvenku – není třeba větrat okny

• • úspora energie – účinnost rekuperačního výměníku tepla minimálně 75 %

Aby fungoval systém perfektně, je nutné jej správně navrhnout a provést. Vhodné je rozdělení budovy na tři zóny – přívod vzduchu (obytné místnosti), transport vzduchu (chodby, schodiště) a odtah odpadního vzduchu (koupelna, WC, kuchyň).

Rozvody by měly být co nejpřímější a nejkratší s ohledem na tlakové ztráty i možnost případného čištění. Větrací rozvody lze za určitých okolností použít i pro tzv. teplovzdušné vytápění, tj. vytápění pomocí ohřátého vzduchu. Pasivní dům má totiž tak nízké ztráty, že je lze pokrýt i ohřátým vzduchem.

7) Zdroje tepla, příprava teplé vody

Pasivní dům má natolik nízké tepelné ztráty, že zdrojem tepla může být v podstatě cokoliv.

Jak potvrdily výpočty i praktické zkušenosti, jsou i během nejchladnějšího období tepelné ztráty v rozmezí 10 až 15 W/m2. Pro vytápění místnosti o ploše 15 m2 pak stačí výkon zdroje přibližně 200 W, tedy výkon odpovídající dvěma stowattovým žárovkám. Je to tak málo, že v celoroční bilanci je významnější příprava teplé vody než vytápění. Výhodou je radikálně nižší potřebný výkon zdroje tepla a i otopné soustavy.

Dle místních podmínek a přání investora lze u pasivního domu využít více možností zdrojů tepla.

Pro přípravu teplé vody lze použít kromě klasických způsobů i celou řadu alternativních zdrojů energie včetně zdrojů obnovitelných, jako např. solární energii, biomasu a jiné. Použití obnovitelných zdrojů výrazně snižuje spotřebu primární energie a závislost na dodávkách energie a je proto v pasivních domech ideálním řešením.

8) Spotřebiče

Při velmi nízké spotřebě energie k vytápění a přípravě teplé vody roste podíl spotřebičů na celkové energetické náročnosti budov.

Díky moderním úsporným spotřebičům lze spotřebu elektřiny výrazně snížit. Je ovšem nutné dodržet základní principy při výběru a plánování spotřebičů:

 

• • výběr vhodných spotřebičů (s třídou účinnosti A+ a lepší), to samé platí při výběru domovní techniky

• • použití úsporných zářivek k osvětlení

• • při plánování dávat pozor na zařízení, které neustále spotřebovávají elektřinu

• • v případě efektivního zdroje tepla na ohřev vody pak připojení myčky nádobí a pračky na přívod teplé vody snižuje spotřebu elektřiny potřebné k ohřevu vody ve spotřebiči

9) Vyplatí se postavit pasivní dům?

Nejčastější otázkou nakonec bývá: „A o kolik je ten pasivní dům dražší?“

Pasivní dům je dražší díky použití kvalitnějších komponent a větší preciznosti jak ve fázi návrhu, tak při samotné realizaci. Vícenáklady se však pohybují jen mezi 5 až 15 % oproti běžným stavbám. Zbytečně drahé pasivní domy jsou většinou dílem projektantů, kteří z nezkušenosti navrhují složitá řešení. Ověření projektanti, kteří jsou certifikovaní a vzdělávají se, jsou schopni navrhnout jednoduché a levné řešení.

„A vyplatí se pořídit si pasivní dům, i když je dražší?“

Dům se nestaví na pět ani deset let a každý, kdo myslí alespoň trochu do budoucna, přijde na to, že tu jiná možnost není. Vše směřuje k energetickým úsporám a přičteme-li k tomu fakt, že pasivní dům poskytuje vysoce komfortní a zdravé bydlení, lze říci, že se určitě vyplatí. Pasivní dům nabízí jistotu a nezávislost do doby, kdy není jasné, jak se budou vyvíjet ceny energií, i když je pravděpodobné, že stále porostou.

10) Závěr

Výstavba nebo rekonstrukce budov na úrovni pasivního standardu není omezena jen na rodinné domy.

Možností je hodně a v některých případech jsou větší stavby vhodnější než rodinné domy. Praxe v sousedním Rakousku, Německu a už i u nás ukázala, že lze s úspěchem rekonstruovat stavby na pasivní a stavět nové nejrůznějšími způsoby. Naše budoucnost závisí jen na našem postoji, dobré vůli a schopnosti vidět dopředu. Je zřejmé, že nejjednodušším způsobem, jak se vyvarovat vyčerpání přírodních zdrojů, je snížit jejich spotřebu bez toho, abychom museli ubírat na komfortu a kvalitě.

Pasivní dům zde nabízí elegantní řešení pro energetickou krizi s pozitivním společenským dopadem na energetickou nezávislost státu.